Vánoční ZAMYŠLENÍ

O Vánocích slavíme narození Ježíše Krista, božího syna, kterého nám bůh seslal, aby nám přinesl poselství lásky, milosti, pochopení života, moudrost. Vnímáním krásy všeho stvořeného, oživujeme lásku ve svém duchovním srdci. A takové vám přeji Vánoce - šťastné,  radostné,  plné lásky. Následné vykročení do Nového roku ať je optimistické a naplní vaše očekávání.

Aby byly Vánoce a Nový rok i zdravé, pamatujte na tři důležité věci – stravu, pohyb, relaxaci.

Dopřejte si dobroty, na které se těšíte, ale zajděte si i na procházku, zajeďte si za sněhem do hor. V návratech domů spočívá kouzlo zimy. A čím déle jsme venku, tím je příjemný pocit z tepla domova intenzivnější. A tak je to se vším v životě. Po špatných chvílích nebo celých údobích, přicházejí i ta šťastná, kdy si teprve vychutnáváme pocit štěstí, kdy dokážeme docenit každou maličkost.

Nebojte se nepříjemností ani těžkých životních zkoušek. Čím déle se s nimi potýkáte, tím více nabýváte zkušeností a „poznání sebe“. Když neznáte své reakce na zátěžové situace, jako byste se neznali vůbec. Lidé od nepaměti hledají život bez utrpení. Osvícení lidé jako např. Budha našli řešení v tzv. „střední cestě“. Tito výjimeční lidé tzv. asketové nemají potřebu čehokoli, a tak na druhou stranu netrpí ani ztrátou něčeho či někoho.

Zdá se vám cesta askeze nesnadná až skoro nemožná? Pro nás stačí, když si ve chvílích „u dna“ uvědomíme, že nutně začneme stoupat nahoru. A když jsme „nahoře“, tak víme, že to tak nebude napořád. Vlevo i napravo od pomyslné „střední cesty“ můžeme poznávat, že i nepříjemné věci mají smysl, i za ty je třeba poděkovat. Je to naše životní vzdělávání. Zjišťujeme, jaké jsou naše reakce na zátěžové situace, a učíme se s nimi vyrovnat. A naopak při velké spokojenosti, když se nám vše daří, projevme vděčnost, nepovažujme to za samozřejmost, děkujme každému takovému dni a lidem, kteří nám ho umožnili takto prožít.

Uvědomováním si těchto skutečností časem dojdeme k poznání, že šťastné a těžké období se od sebe tolik neliší. Že záleží na tom, jak skutečnosti vnímáme. Pochopíme, proč se říká, že svět neexistuje, jen to, jak ho přijímáme. A proto choďme v zimě promrznout ven.

Vaše Jitka