Po muladháře, jež nás spojuje se vším živým a se zemí a ukotvuje náš život, svadhištáně, jež nás učí rozvíjet naše představy a sny, manipůře, jež tyto plány naplňuje a realizuje, je na řadě anaháta – srdeční čakra, ta nám pomáhá realizovat duševní potřeby. První tři čakry jsou u současných lidí dobře fungující, protože jsme schopni se napojit na hmotný svět, umíme ho chápat a uchopit. Srdeční čakra však bývá přiškrcena, je pro nás obtížné nalézt své duševní potřeby, náš vnitřní svět. Je pro nás obtížné otevřít své srdce a milovat všechny lidi. Jak je to možné, když máme potřebu lásku přijímat i dávat. A zdá se nám, že umíme milovat, zvláště osoby nám blízké. A také se umíme těšit z jejich lásky k nám.
Člověk s otevřenou, dobře fungující srdeční čakrou miluje bezpodmínečně. Miluje lidi takové, jací jsou, bez potřeby a snahy je měnit. Dává ze sebe vše, aniž přemýšlí, co z toho bude sám mít. Bezpodmínečná láska ke všem lidem je samozřejmá, přirozená, nevyžadující pozornost, neodsuzující a nelitující ty, kteří ji zatím nedokážou projevit.
Jak toho dosáhnout? Především musíme začít u sebe samých. Bez toho, že si budeme vážit sami sebe, své jedinečnosti, si nemůžeme vážit a mít rádi druhé lidi. Musí v nás být dostatek pokory spojené s vírou v dobrotu lidí.
Bezpodmínečnou lásku je možné snadno zaměnit za sebeobětování. Vše, co dáváme druhým, musí být v souladu i s naším dobrem. Na nic si nehrajme, nesnažme se vypadat lepší. Naším cílem není vědomě či podvědomě něco získat. Dáváme-li druhým to, co je v rozporu s naším dobrem, pak jde o sebeobětování. Snadno bychom se mohli vyčerpat a cítit se využíváni ze strany druhých. Probudí se v nás pocit nevděku a zklamáni.
Uvědoměním si vlastní hodnoty a budováním úcty k vlastnímu životu nás vede k bezpodmínečné lásce. Tehdy, když nemusíme nikomu dokazovat vlastní hodnotu a jsme přijímáni takoví, jací jsme, je nám cesta k bezpodmínečné lásce otevřena.