Hodnota potravin z hlediska úrovně jejich záření (radiace)

Radiace potravin

Literatura: MUDr. Kahuda, DrSC: Fundamentální záření hmot, 1980

Už před mnoha tisíci lety upozorňovali duchovní Mistři, že pro dosažení harmonie s vesmírnými zákony je třeba přidat k modlitbám, meditacím a duchovním tělesným cvičením také respekt k energiím, které se do organismu dostávají stravou. Však to denně můžeme pozorovat i my sami na sobě: po určitých jídlech je nám lehce a příjemně, s chutí vstupujeme do každé činnosti a plně prožíváme radost z ní. Jiné pokrmy nás však tíží v žaludku, stahují nás dolů, jsme po nich unavení a ospalí a netěší nás poznávání nových stránek z knihy života, spíš máme tendenci se všem aktivitám vyhnout.

Od minulého století zkoumají soustavněji tyto okolnosti francouzští vědci v čele s André Simonetonem. Vycházejí z toho, že všechno kolem nás je tvořeno atomy s nejrůznějším vnitřním složením. Neustálý pohyb, neustálá hra subatomárních částeček uvnitř atomu produkuje energii, která emituje ven. Vznikají tak specifické, velmi rozdílné vibrace a citliví lidé udávají, že jiné vibrace vydává třeba strom, jiné mrkev, jiné obilný klas a jiné kamínek z potůčku. Tyto vibrace působí velmi jemné vlny s nepatrnou délkou (pod 1 mikron = 1 mikrometr je 10 na minus 6 metru) a s různou rozsahovou amplitudou. Když američtí vědci vynalezli spektrometr, přístroj, kterým se tato jemná vlnění dají dost přesně změřit, mohlo začít soustavné zkoumání vibrací živých i neživých struktur. Jednotku menší, než mikron, nezvali angström a označili ji velkým Å (s kroužkem nahoře).

André Simoneton a jeho výzkumná skupina se zaměřili na potraviny a provedli velký počet zajímavých měření. První kniha, ve které prezentovali své výsledky, vyšla už brzy po II. světové válce a od té doby dochází ke stále novým vydáním. Kniha se jmenuje „Radiatione des aliments, ondes humaines et santé“ (překlad přibližně „Radiace potravin, energie vln lidského těla a zdraví“).

Zjistili, že lidský organismus emituje vlny v rozsahu 6200 Å až 7000 Å, což odpovídá růžové barvě slunečního spektra. Léčitelé a osoby na vysokých stupních duchovního vývoje mívají 9000 i více Å. Má-li tělo radiaci okolo 6500 Å, cítí se člověk v pohodě a je zdráv. Při nemocech byla ale naměřena radiace mnohem nižší. Samozřejmě, že výzkumníci začali hned pátrat, které okolnosti a které potraviny mohou člověku vysokou radiaci předávat.

U nás v této oblasti prováděl výzkumy tým profesora Kahudy v dobře vybavené laboratoři a jejich poznatky se shodovali se světovými výzkumy.

Zkoumalo se zemské záření, kosmické záření, záření ze slunečního spektra a odraz těchto mocných zdrojů energie v síle potravin a živých organismů. U lidí se pozorovalo nejen vyzařování hmotného těla, ale i souvislost s lidským vědomím a podvědomím, s psychickou a duchovní nadstavbou. To ale nemohlo být doloženo takovým přesným měřením, jaké požaduje od pokusů současná materialistická věda. Však to znáte, každý ví, že víra, láska a lidská vůle dokážou dělat zázraky, ale převeďte to do nějakých tabulek s přesným dávkováním těchto psychických vlastností. Kdopak určí, kolik centimetrů, joulů nebo gramů lásky a trpělivosti musí vynaložit maminka na bolící bříško děťátka?

Pro odpověď na dotazy se zatím budeme zajímat hlavně o výsledky, naměřené u potravin. Simoneton krmil pokusná zvířátka z hlediska potravinářské vědy plně hodnotnou, pečlivě vypočítanou stranou, obohacenou o vitamínové a minerální doplňky. Po určité době však všechny druhy zvířat vykazovaly únavu a špatný vývoj ve srovnání s těmi, která dostávala svou přirozenou běžnou stravu. Stačilo však přidat do té vědecky vyčítané potravy trochu jídla s dobrým vyzařováním (citron, ovoce, čerstvou zeleninu, obilí) a všichni tvorečkové se začali vyvíjet normálně, byli čilí a plní chuti do života.

Z toho naši výzkumníci usoudili, že teorie o skladbě potravy (bílkoviny, sacharidy, vitamíny…) i teorie o joulech – kaloriích jsou neúplné a že by se mělo přihlížet k délce vln, které potravina emituje. Zjistili třeba, že bulva cukrové řepy vykazuje radiaci 8000 Å, ale kostka cukru z řepy průmyslově vyrobená vykazuje záření téměř neměřitelné, blížící se k nule. Pro nás je tedy prvořadá nikoliv hodnota kalorická, ale hodnota životodárná.

A podle takové hodnoty rozdělil Simoneton hlavní potraviny.

Do první kategorie zařadil potraviny se zářením vyšším, než je vyzařování člověka, tedy od 6500 do 10000 Å. Jsou to:

• dužiny zralých plodů a jejich čerstvě vylisovaná šťáva
• zeleniny syrové nebo šetrně tepelně upravované
• obilí a potraviny z něj připravené, i čerstvě namletá mouka
• olejnaté plodiny a z nich za studena vylisované oleje: mandle, ořechy, olivy, sója, seznam,…
• ze živočišných potravin to jsou čerstvé mořské ryby a korýši, čerstvá smetana a máslo, zcela čerstvá vejce.

Druhou kategorii tvoří potraviny s radiací 3000 – 6500 Å:

• čerstvé mléko (za 12 hodin klesá jeho radiace na 40 %, za 24 hodin na 10%)
• kokosový a arašídový olej
• zelenina vařená nad 15 minut a s vyšší teplotou
• vařené mořské ryby.

Do třetí kategorie, pod 3000 Å, patří např. vařené maso, uzeniny, fermentované sýry, vejce po 15 dnech, vařené (pasterizované) mléko, káva, čaj, čokoláda, průmyslové zavařeniny.

Čtvrtou kategorii, jejíž záření je téměř nulové, tvoří konzervy, margaríny, alkohol, cukr, průmyslové těstoviny, konzumní pečivo a chléb.

Každého z nás jistě nejvíce zajímají potraviny s velmi vysokou hodnotou záření, proto jsme vyhledali některé údaje o nich:

Ovoce v době nejvyšší zralosti, konzumované při sklízení, má hodnotu 9 – 10000 Å. Ovoce uložené v obilí pro pozdější konzumaci má 9000 Å a připisuje se to radiaci obilí, ze které ovoce radiaci „nasává“. U sušeného ovoce naměřil Simoneton 4000 Å a po máčení ve vodě 5000 Å. Totéž platí pro sušenou zeleninu a bylinky.

Pro zeleninu platí tytéž hodnoty jako u ovoce. Syrová a šetrně upravená má 9000 Å. Brambory mají syrové 2000 Å, pečené 9000 Å a vařené 6 – 7000 Å.

Čerstvé luštěniny a boby mají 7 – 8000 Å, po měsíci už skoro nezáří, ale namočením se v nich opět probudí život a jsou výborné.

Obilí v celých zrnech to vyhrává, jednak svou vysokou radiací a jednak tím, že tvoří nejobjemnější složku naší výživy. Pšenice září 8 – 9000 Å, pohanka, oves, kukuřice 8500 Å. Vařením obilí jeho radiace stoupá až na 9 – 10000 Å. Čerstvě namleté obilí září jako zrní a kváskový chléb z čerstvě namletého obilí má 9200 Å. Rovněž čerstvě vyrobené těstoviny, jaké dělaly naše babičky, dokud jsou ještě měkké (tedy nesušené) mají vlnovou délku jako obilí.

Olivový olej s radiací 8500 Å měl ještě po 6 letech jen o tisíc Å méně. Řepkový olej má záření 5000 Å. To platí pro oleje z prvního lisování za studena. Konzumně prodávané stolní oleje měly vesměs pod 4000 Å. Stářím radiace olejů klesá, pouze olivový si ji mnoho let uchovává. Ořechy a oříšky se mohou pochlubit svými 8000 Å.

Simonetona potěšilo, že šunka uzená dřevem měla 9600 Å – prý to ale dokázalo infračervené záření hořícího dřeva.

Mořská voda na povrchu měla 8 – 9000 Å, v hloubce méně. Připisuje se to stálému pohybu mořských vln, kterým se voda na povrchu prokysličuje a dynamizuje.

Sladkovodní ryby z bystřin měly 5 – 6000 Å, ale ryby z řek okolo Paříže dosahovaly sotva 600 Å. Čerstvé kravské mléko změnilo za 24 hodin svou radiaci ze 6000 na 2000 Å.

Víno a pivo dosahovaly 4000 Å, některé druhy jen 2000 Å, mošty měly jen 2000 Å. Když si ale pan Simoneton vytlačil přes plátno šťávu z nastrouhaných jablek, naměřil 8500 Å. Mošty asi byly jeho milou pochoutkou, protože jim věnoval zajímavý nápad, který může inspirovat i někoho u nás: konzervoval džusy hořčičnými semínky a dosáhl hodnot 11 – 12000 Å!

Zajímavé jsou i hodnoty odvarů z čerstvých bylinek. Heřmánek, máta, dubová kůra a jasan vykazovaly 8000 Å, ořešák měl 8500 Å a meduňka dokonce 9000 Å.

Voda vykazovala hodnotu blízkou nule, ale minerálky nabrané přímo u pramene měly 8800 – 14000 Å.

Ve francouzských laboratořích se hledal způsob, jak uměle dynamizovat vodu a jiné oblíbené potraviny. Používali přírodní prostředky, přijatelné i pro nás, jako citron, sluneční záření, ukládání potravin na pravotočivou spirálu nebo včeličkám na úl. Už méně přijatelné jsou pokusy s elektromagnetizací a s infračerveným světlem. Přirozeně dynamizovaná je voda z ledovců a z hlubinných pramenů.

Někoho bude možná zajímat, že běžné chemické léky měly záření neměřitelné, prakticky žádné, ale homeopatické léky všechny emitovaly energii – možná díky protřepávání. Pohyb vždycky dynamizuje, je-li přiměřený a nenásilný, proto bychom si měli často připomínat blahodárné účinky energetických cvičení.

Pro porovnání jsme vyhledali i některé hodnoty vedlejších potravin: kostkový cukr vykázal málokdy 1000 Å, spíš se blížil k nule. Kamenná sůl má 1 – 2000 Å, zatímco mořská má 9000 Å, pokud není průmyslově „obohacovaná“. Včelí med má radiaci 5 – 8000 Å, ale včelí kašička dosahuje 11000 Å.

Potraviny s nízkou radiací momentálně sníží radiaci člověka, když se jedí jen občas, tělo to vyrovná. Ale při trvalém konzumování potravin s nízkou radiací nebude tělo za čas stačit neustále dorovnávat a objeví se problémy. Nejprve únava, špatná nálada, podrážděnost a nakonec i nemoc. Mrtvé potraviny, jako třeba masové konzervy, tělu jeho radiaci doslova odebírají.

Výzkumníky, inspirované pracemi Simonetona, brzy napadlo změřit, v jakých radiačních pásmech se nejlépe daří mikrobům, bakteriím, virům a jaká vyzařování jsou spojena s některými nemocemi. Bezpečně zjistili, že nemocím se daří pouze v určitém radiačním pásmu, vždycky nižším, než 6500 Å, což je průměrná radiace zdravého člověka.

Například

• tuberkulóza – 5525 Å
• pneumokoky – 5460 Å
• chřipka – 5600 Å
• meningokoky – 3100 Å
• rakovina – 4875 Å
• malárie – 5505 Å
• spála – 4200 Å
• spalničky – 3250 Å
• revmatismus – 3250 Å

Abychom tedy čímkoliv neonemocněli, postačí mít vyšší radiaci, protože původci nemocí nejsou schopni dlouho žít v prostředí, které má vyšší radiaci, než je ta jejich. Abychom získali vysokou radiaci, potřebujeme jíst stravu s dobrým vyzařováním. Jak jednoduché. Je tomu tak v praxi?

Učitelé makrobiotiky se té jednoduchosti usmívají. Připomínají, že laboratorní pokusy nejsou schopny brát v úvahu všechny schopnosti lidského těla. Možná si připomeneme i svou vlastní zkušenost, že i ta nejbáječnější potravina, konzumovaná v nadměrném množství nebo nevhodným způsobem (hltáním bez kousání) nebo v nevhodnou dobu (pozdě večer) nebo při nevhodné situaci (rozčilení, spěch) nemůže našemu tělu přidat nic na radiaci. Geniální a vědou zatím nenapodobitelná laboratoř našeho těla se může začít bouřit a může třeba i začít stávkovat. A naopak i méně vhodný pokrm, doprovázený prosbou o Boží pomoc, může v těle zapůsobit harmonicky a ozdravně, zvláště když k té pomoci shora připojíme i svou vlastní snahu dynamizovat každé sousto co nejdokonalejším prožvýkáním.