Čím se v zimě zahřát

Ing. Vít Syrový, naturterapeut

Pokud vás napadlo, že kořalkou či svařákem, asi vás zklamu. Alkohol sice roztáhne cévy a prokrví kůži, což vyvolá pocit tepla,avšak v chladném prostředí to může působit přímo šalebně. Prokrvení pokožky zapříčiňuje totiž i vyšší ztráty tepla a nic pak nebrání prochladnutí. Nejlépe vám v zimě prospějí nápoje a pokrmy, které si dopřávali už naši moudří předkové – zahřívací typy čajů, ale pěkně (třeba až do propocení) vás prohřeje i horká polévka, například bramboračka řádně okořeněná česnekem.

Když schází živel Ohně…

Málokdo si může dovolit takový luxus, aby si v zimě sedl ke kamnům či krbu a v klidu pozoroval krásu hořících polen. Většina z nás dnes kamna ani krb nemá a kromě toho nám moderní uspěchaná doba jen zřídka umožní dívat se celé hodiny do praskajícího ohně. Naopak nás to leckdy vyžene do chladných plískanic, načež mnozí prochladnou a onemocní. Svede se to pak na epidemie chřipky a ve vzduchu poletující mikroby. Nezdůrazní se ovšem, že onemocní jen někteří lidé, u nichž lze očekávat, že mají nejen oslabenou imunitu, ale i nedostatek živlu Ohně.

S posledním tvrzením zřejmě nebudou souhlasit mnozí ze současných lékařů, neboť se na školách učili, že nemoci způsobují mikroorganizmy, proti nimž je třeba bojovat všemožnými chemickými prostředky. Mezi nejčastěji užívaný arzenál moderní medicíny patří antibiotika, která se do lidí cpou jako na běžícím pásu. Renovované studie ovšem uvádějí, že se v 80 % případů předepisují zcela zbytečně, například na virózy, na něž vůbec nezabírají. Kromě toho nadužívání klasických antibiotik přináší mnohá úskalí – ničí střevní mikroflóru, přetěžuje játra a vykazuje i jiné vedlejší účinky. Navíc za desetiletí nadužívání si mnohé bakterie vůči antibiotikům vytvořily rezistenci.

Proto je smysluplné orientovat se na přírodní prostředky, které mají též antibiotické účinky. Patří mezi ně třeba česnek, cibule, křen a některé bylinky, například lichořeřišnice, tymián, šalvěj a další. Půjdeme-li ještě dále, uvědomíme si též působení těchto prostředků na energetický systém – posilují totiž hlavně živel Ohně. Dávní lékaři to vnímali, a proto místo cizojazyčných výrazů a chemických názvů jednoduše uvedli, že daná bylina či plod jsou zahřívající. Z toho zákonitě vyplývalo i jejich užití při určitých druzích onemocnění, třeba při prochladnutí spojeném s nedostatkem Ohně.

Hřejivý zimní jídelníček

Podívejme se tedy na to, co zařazovat do zimního jídelníčku, a to nejen jako prevenci a podporu léčby při nachlazeních či virózách, ale i k posile tolik potřebného živlu Ohně. Člověk se v průběhu tisíciletí postupně učil využívat různorodé účinky ohně, neboť pochopil, že se z něj může stát dobrý pomocník, který mu napomáhá přežít v chladu. Tak se stalo i tepelné zpracovávání surovin a vody zcela přirozeným postupem, který napomáhá lépe se vyrovnávat s proměnlivými vlivy okolí.

Při déletrvajícím zahřívání stravy se sice snižuje obsah určitých látek (například vitaminu C), ale mnohé další účinné látky se uchovávají a často jsou po povaření a rozpuštění ve vodě pro tělo lépe vstřebatelné. Tyto tisíciletím prověřené postupy, jimiž lze účinně harmonizovat náš organizmus, bychom tedy rozhodně neměli podceňovat! Tepelnou úpravou můžeme mimo jiné posilovat i živel Ohně. Jinou energii ovšem pokrmu dodáme spalováním dřeva než při užití dalších paliv či plynu. Rozžhavení odporových těles elektrickým proudem bude jako tepelný zdroj působit na připravovanou stravu také odlišně. Naprosto rozdílné záření, které nemá s ohněm takřka nic společného, předáváme původní surovině při mikrovlnném ohřevu; tuto zcela nepřirozenou úpravu pokrmů bychom proto neměli vůbec používat!

Vyplatí se orientovat na generacemi ověřené postupy a tradiční receptury. V minulosti se lidé přirozeně stravovali dle ročních období. Na podzim konzumovali dostatek v té době dozrálých plodů, které rovněž zpracovávali jako zásoby na zimu, například zavařovali a sušili ovoce nebo nakládali zelí. Samozřejmě si také zajišťovali palivo, ať už dřevo či uhlí. S nástupem zimy mnozí dělali zabijačku a udili či jinak zpracovávali maso. Kromě toho pekli různé placky, koláče a další dobroty. Nejenže si na nich pochutnali, ale rovněž jimi posilovali svůj živel Ohně, čímž se vnitřně připravovali na zimní údobí. Lidé už dávno vycítili, že vařené, smažené, pečené či pražené pokrmy mají zahřívací účinek. Též je známo, že čím je tepelná úprava jídla delší, tím více v něm energie Ohně stoupá. Tradiční čínská medicína proto doporučuje zahřát se (třeba hned po ránu) dlouho vařenou hutnou polévkou. Obecně je v zimně vhodné dát si k snídani něco teplého; milovníci sladkého mohou vyzkoušet i různé obilné kaše.

Závěrem si stručně shrňme, které suroviny zahřívají. Ze zeleniny je to česnek, cibule, pažitka, pórek, křen a paprika. Z koření hlavně druhy s výrazně ostrou chutí, jako jsou pepř, paprika, hořčičné semínko, zázvor, jalovec, bazalka, rozmarýn, skořice, hřebíček a nové koření. Z bylinek květy podbělu, heřmánku, mateřídoušky a prvosenky, dále yzop a plody hlohu. Z živočišných surovin zahřívá hlavně maso (nejvíce červené) a živočišné tuky, jako jsou sádlo a máslo (Pozn. redakce: tato tematika je podrobněji rozebrána v knize ing. Syrového Tajemství krve). Takže třeba chléb se škvarky a cibulí není žádný rozmar, ale zjevná posila organizmu.

Přeji všem nějaké příjemné zahřátí a zimní čas prožitý ve zdraví!