1. Cvičíme pro sebe. I když je nás v tělocvičně hodně, máme v patrnosti jen sebe, naplňujeme své potřeby a nezajímá nás, zda se na nás někdo z kolegů dívá.
2. Cvičíme podle svých možností. Dbáme na svá tělesná omezení. Jemně a postupně tělo učíme novým pozicím a pohybům. Necvičíme přes bolest.
3. Nečekáme zázraky. Teprve pravidelné cvičení i mimo společné lekce nás naučí porozumět svému tělu a následně i mysli, tak abychom mohli rozvíjet jeho uzdravující schopnosti.
Abychom tato pravidla naplnili, jsme při cvičení BDĚLE PŘÍTOMNI. Jsme zaměstnáni jen jednou myšlenkou. Na rozdíl od běžného stavu mysli, kdy přeskakujeme z myšlenky na myšlenku a ocitáme se v různých časech a prostorech, jsme v bdělé přítomnosti zaměstnáni jen jednou myšlenkou, která se týká přítomné chvíle. Myslíme na to, co právě děláme a co při tom cítíme. Získáváme zkušenost na úrovni těla, mysli, energie. Zkušenost je daleko cennější, než získané vědomosti, které jsme si na sobě neověřili. Vlastní zkušenost nám umožní poznat sám sebe, pochopit, proč jsem se zachoval právě tak. Uvědomit si, že když jsem naštvaný na někoho okolo, že si řeším něco, co mám potlačeno v sobě samém, a můžu si tak u sebe udělat pořádek.
Tato jógová praxe je důležitá k dosažení cíle jógy a to nalezení PRAVÉ PODSTATY MYSLI. Na cestě k nalezení své podstaty získáváme další benefity. Jak se stále častěji a snadněji ocitáme mimo prostor a čas, stáváme se uvolněnými a opouštíme myšlení předním mozkem, tím racionálním rozumbradou naším egem, který na nás naléhá, je kritický a většinou negativně hodnotící. Otevíráme se naší intuici, která nám fandí, je naším spojencem. Otevíráme srdce, které objevuje naše lepší já, cítíme úlevu.
V bdělé přítomnosti setrvávejte co nejčastěji i mimo jógová cvičení. Tato praxe vás přiblíží k nalezení pravé podstaty mysli a zároveň k šťastně prožitému životu, kdy si každý den bez jakýchkoli pochybností můžete říct: Dnešní den byl ten nejšťastnější v mém životě.
